Současnost a minulost Základní umělecké školy Josefa Slavíka

29. října 2008 v 19:25 | čepe |  Zajímavosti

ZÁKLADNÍ ÚMELECKÁ ŠKOLA JOSEFA SLAVÍKA

Ředitel školy:Mgr. Jan Jůna
Adresa: Palackého nám. 253, Hořovice 268 01
Tel.: 311 512 036

Kontakt na vedoucí tanečních oborů: Šárka Vacovská - tel.: 737 444 804

SOUČASTNOST:
Škola je od 1.7.2001 příspěvkovou organizací, zřizovatelem je Středočeský kraj. Ve škole se vyučují hudební předměty podle zájmu (hra na klavír, flétnu, akordeón, kytaru, trubku…) dále sborový zpěv a taneční obor. Celková kapacita žáků je 230. Jestliže máte zájem navštěvovat nějaký z uvedených předmětů stačí zavolat do školy nebo navštívit hudební učebnu v hodinách výuky, které jsou v rubrice kroužků na jednotlivé dny a domluvit se s vyučujícím.
Ředitelem školy je nyní Mgr. Jan Jůna, který vyučuje hru na housle a hudební nauku.

HISTORIE:
Ve školním roce 1949 - 1950 byl založen Městský hudební ústav Josefa Slavíka v Hořovicích.
Vyučování probíhalo v budově státního zámku a v učebnách gymnasia v Hořovicích. Prvním ředitelem ústavu byl ustanoven Jaroslav Hűbner, který mimo vedení ústavu vyučoval předmětům přípravná hudební výchova, hudební nauka a hře na klavír. Ústav měl celkem 161 žáků.
Ve školním roce 1950-51 byl na školu jmenován nový ředitel - Viktor Kristián, který vyučoval také hře na klavír a sborovému zpěvu.
Pro ústav byla získána budova bývalého františkánského kláštera na náměstí, který byl založen roku 1674 za vlády Martiniců.
Ústav by l roku 1951 přejmenován na Hudební školu Josefa Slavíka
v Hořovicích.


Josef Slavík (26.3.1806 Jince - 30.5.1833 Budapešť)


český skladatel a slavný houslista, srovnávaný s Paganinim. Syn učitele a muzikanta Antonína Slavíka, který ho již od 4 let učil hrát na housle. Roku 1815 se rodina Slavíkových odstěhovala do Hořovic. Na zdejším zámku se pěstovala hudba a mladý Slavík byl již ve svých 10 letech vřele přijat. Jeho talentu si všiml i hrabě Eugen Vrbna, člen Spolku pro podporu hudebního umění v Praze. Vzal chlapce do Prahy k přijímací zkoušce na konzervatoř a po jeho přijetí r. 1816 mu hradil sedm let náklady na studia. Slavík zde studoval housle jako hlavní nástroj u F.V.Pixise. Po ukončení konzervatoře r. 1823 vstoupil jako houslista do orchestru Stavovského divadla v Praze. Vedle toho začal samostatně koncertovat a psát vlastní skladby pro housle. V této době se seznámil s Paganiniho dílem, které ho povzbudilo k další tvorbě. Roku 1825 odjíždí Slavík do Vídně, kde se uchází o místo v císařské kapele. Díky úspěšným koncertům před vídeňským publikem i kritikou byl přijat, zpočátku však jako bezplatný člen. Musel se proto živit výukou houslí a sólovými vystoupeními. Ve 20 letech má pověst brilantního hráče, který bravurně zvládá technicky nejnáročnější party, avšak kritika mu vytýká nedostatek oduševnělosti. Při příležitosti Paganiniho koncertu ve Vídni se Slavíkovi splnil jeho sen a mohl se s ním osobně setkat. Kromě cenných poznatků mu toto setkání přineslo i povzbuzení do další činnosti. V roce 1828 koncertoval s velkým úspěchem v Bratislavě; po tomto vystoupení byl kritikou označen za jednoho z největších houslistů tehdejší doby. Na přelomu let 1828 a 1829 strávil půl roku v Paříži, kde se však nesetkal s vřelým přijetím v místních hudebních kruzích, které v něm viděly nevítanou konkurenci. Po návratu do Vídně byl jmenován plnohodnotným členem císařské dvorní kapely. To znamenalo pro Slavíka důležité existenční zajištění. Ve Vídni se také spřátelil s Chopinem, který jeho schopnosti vysoce oceňoval. Franz Schubert mu věnoval svou Fantazii C dur pro klavír a housle op. 159. Ve svých 25 letech je Slavík označován za nástupce Paganiniho. V roce 1833 se loučí s Vídní před chystaným turné do Maďarska svým dosud nejúspěšnějším koncertem. Kvůli tomuto vystoupení však přechodil chřipku a koncert odehrál s horečkou. Krátce po příjezdu do Budapešti se mu vrací vysoká horečka a Slavík ve věku 27 let umírá, daleko před svým možným interpretačním i skladatelským vrcholem.
Dílo:
  • Variace E dur (1820)
  • Houslový koncert fis moll (1823, absolventské dílo z konzervatoře)
  • caprici D dur (1824)
  • Grand-potpourri (1825)
  • Rondino pro housle s průvodem klavíru (1826)
  • Houslový koncert a moll (1827)
  • klavírní Polonéza D dur (1828)
  • houslové variace na G struně "Il Pirata" (1832)



































 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama